Po třech účastech na maratonu v Praze v letech 2000, 2004 a 2015 a na maratonu v Berlíně 2013 jsem se tentokrát rozhodl pro početně méně obsazený závod v hlavním městě Bulharska.

Přihlášky, platba

Přihlášky byly přes web závodu, platba startovného 30,- Leva ( 15,- EUR ) kartou, na webu kontrola zda přihlášení proběhlo v pořádku. Požadováno lékařské vyšetření s EKG ne starší 3 dnů před závodem.

Cesta

Asi jedinou možností jak se dostat v pohodě do Sofie je letět letadlem. V současné době létají spoje Bulgaria Air 4-5x týdně. My jsme odletěli do Sofie ve čtvrtek, závod byl v neděli.

Z letiště v Sofii jezdí metro do centra a navazuje na něj síť tramvají, trolejbusů a autobusů. Spoje jezdí často ( metro během dne v intervalu 7,5 minuty ), lístky se dají zakoupit v automatu ( 1 Leva – cca 50 eurocentů ) a jsou nepřestupné. Lze zakoupit i balíček 10 lístků, které ale neplatí na metro, v ceně 8 Leva.

Lékařské potvrzení

Do Sofie jsem odlétal ve čtvrtek 1. října, závod byl v neděli 4. října. Vzhledem k ubytování v blízkosti stadionu LEVSKI SOFIA, kde byl i start i cíl, jsem se na toto místo mrkl již ve čtvrtek v podvečer, před stadionem byla cedule s nasměrováním na lékařské vyšetření. Toto proběhlo během 10 minut, natočeno EKG, změřen tlak a tep, vypsán jednoduchý formulář s tím, že mi nic nebrání startovat na závodě, platba 10,- Leva ( 5,- EUR ). U nás bych za takové vyšetření dal nejméně dvakrát tolik……

Vyzvednutí čísla

Čísla se dala vyzvednout v pátek, sobotu i neděli do 9.00 hodin. Já jsem si ho vyzvedl v pátek po poledni, bez čekání. Místo vydání byl jednoduchý stánek na prostranství před stadiony. Mimo číslo s čipem každý obdržel tričko závodu ( obyčejné bavlněné s potiskem ) a od sponzora ADIDAS ve vedlejším stánku voucher na další tričko. Pro to se muselo dojít do centra města do prodejny ADIDAS, kde vám dali vybrat z několika barev a velikostí funkční tričko s krátkým rukávem. Na místě na něj nažehlili reklamu na záda ( mohlo být připraveno i předem, i když tam téměř nikdo nebyl, tak procedura trvala půl hodiny…..). Ale za kvalitní tričko to stálo…. příjemné překvapení.

Zázemí v místě startu a cíle

Zázemí bylo umístěno v prostoru náměstíčka a křižovatky u stadionu. Jednoduché, místy až moc….

Málo místa na převlečení, málo a ještě k tomu hnusných až odporných mobilních záchodů ( na závodech u nás používané TOI jsou proti tomu vyleštěná a voňavá místečka ). Ukládání zavazadel maličko chaotické a poměrně fronta do poslední chvíle před startem, na uložené zavazadlo nalepené číslo, jeho druhá část nalepena na startovní číslo závodníka nebo předané jeho doprovodu….. Po doběhu voda, iontový nápoj k dispozici. Nikde jsem neviděl sprchy, ale je možné že tam někde byly k dispozici. Já je vzhledem ke vzdálenosti ubytování nehledal.

Prostor startu

Asi nejproblematičtější část závodu. V propozicích uvedeno, že v 10:00 startuje maraton a běh na 20 km, v 10:10 pak závod na 8 km ( přesněji jedno kolo stejné jako běželi maratonci, tedy cca 8439 m ). Ve startovním prostoru byli běžci na maraton s červenými čísly řazeni úplně vpředu, za nimi však stáli namícháni běžci s modrým nebo zeleným číslem a nikdo z organizátorů nezajistil jejich oddělení. Běžci na 8 km tedy vyrazili po startu se všemi najednou a divoce předbíhali maratonce, kteří přeci jen začli rozvážněji. Běžci na 20 km byli později odkloněni pořadateli vlevo, vraceli se zpět ke stadionu aby naběhli něco přes 3 km a potom pokračovali dvěma celými okruhy.

Trať závodu

Trať v závodu v jižní části centra Sofie byla v podstatě rovinatá jen s minimálním převýšením v několika místech, okruhová ( 5 kol po 8439 metrech). Značeno bylo každých 5 km. V nejzazším bodě tratě byla instalována kontrolní kamera a koberec snímající chip.

Na několika místech se běželo pod stromy, což vhledem k poměrně teplému počasí bylo příjemné. Jiné úseky byly na sluníčku. Nefoukalo. V jednom asi kilometrovém úseku byl krásný výhled na horu Vitoša nad městem.

Občerstvovací stanice byly na okruhu dvě – zhruba na 4 km a pak kousek před cílem. K pití minerálka a iontový nápoj, houbičky na omytí byly jen na té vzdálenější. K občerstvení byla nakrájená jablka, sůl, cukr. Takže pro nás zmlsané ze závodů RUNCZECH rozhodně doporučuji mít sebou vlastní.

K vlastnímu průběhu závodu se mnoho říct nedá. Zhruba do 20 km jsem běžel se dvěma běžci z Bulharska, maličko jsme popovídali. Pak mi trošku poodběhli a při mém zpomalení v druhé části tratě jsem v podstatě běžel sám ( jaký rozdíl oproti velkým běhům u nás, kdy je stále s kým běžet ). Asi dva kilometry před koncem mně doběhla nějaká dívčina a s tou jsem pak doběhl až do cíle v čase těsně přes 4:30 minut. V tomto závodě není až tolik „amatérů“, protože limit je 5 hodin, což už se musí opravdu trošku běžet. V cíli medaile, pití, pár slov s těmi co taky doběhli….

Večer po závodě jsme navštívili výbornou restauraci pod Vitošou, kde jsem doplnil nejen cukry. Další dny jsme strávili ještě v Sofii a Plovdivu.

Závod klidně doporučuji pro ty, co neradi běhají velké závody s desítkami tisíc startujících. Organizace a zabezpečení je solidní, i když nedosahuje zdaleka takové kvality jako na bězích u nás. Celkově příjemná a klidná atmosféra.